17.1.2020 Jan Tinterov :Maova Rudá knížka a rudé gardy během čínské kulturní revoluce. Rudá knížka byl soubor citátů a výroků předsedy Maa, která se stala po Bibli druhou nejvydávanější knížkou na světě. Za kulturní revoluce v letech 1966-69 byla vytištěna až jedna miliarda jejích publikací. Vlastnit jí musel prakticky každý Číňan a i negramotní rolníci se z ní museli učit citoval nedůležitější myšlenky. Během revoluce Mao ce-tung přestal být uctívaným vůdcem a stal se bohem. Na všech pracovištích se na počátku pracovní doby se všichni zaměstnanci seřadili pod portrétem Maa a tiše požádali o rady a instrukce. Rudé gardy řvaly na své oběti, ať se modlí, aby jim předseda odpustil. Telefonní operátoři se hlásili slovy,, Ať předseda Mao žije tisíc let! “ Mladí gardisté si odznak s Maem zapichovali přímo do těla, aby to posilovalo jejich oddanost. Člověk, kterému Mao podal ruku se těšil obrovské vážnosti, lidé z celého okolí se k němu scházeli a dotýkali se jeho ruky, kterou si už nikdy nemyl. Rudá knížka údajně dokázala zázraky. Lékaři s její pomocí dokázali vyléčit hluché a slepé, ochrnutí lidé díky modlitbám k Maovi zase mohli chodit a v jednom případě dokonce knížečka citáty předsedy Maa vzkřísila mrtvého. Chaos a násilí kulturní revoluce přinesly více absurdit. Gardisté změnili význam barev na semaforu, červená se stala signálem pro ,, volno „. Gardisté si dávali nová jména jako Rudá záře nebo Vítězný východ. Byl uspořádán hon na psy a kanárky, protože je Mao považoval za buržoazní přežitek. V operách bylo dovoleno hrát jen pět revolučních oper, ostatní gardy zakázali. Chrámy, hrobky, kláštery, bronzové sochy, sútry a malby, vše bylo zničeno nebo spáleno v zájmu nového světa. Zakázané město zachránila až na poslední chvíli armáda, i tam měli gardisté s krumpáči namířeno. Lidské ztráty byly také neuvěřitelné. Během několika let přišlo v kulturní revoluci o život až 7,3 milionu lidí, přibližně stejný počet byl během násilností zmrzačen. Na venkově docházelo i takovým hrůzách, při nichž gardisté pojídali během tzv. revolučních rituálů játra zabitých reakcionářů. Teroru se nevyhýbal nikomu. Například ministr zemědělství byl vlečen ulicemi a byl nucen nést na hlavě šedesátikilovou ocelovou oslovskou čepici a pak byl ubit krumpáči. Když si nakonec i Mao uvědomil, že se chaos stával nezvládnutelný a země je na pokraji rozpadu, nařídil armádě, aby gardy rozprášili. Většina gardistů byla odvezena na venkov a tam musela pracovat až do Maovi smrti v roce 1976.
