Autor v této útlé knížce líčí svá setkání s generálem a zprostředkovává čtenáři svůj pohled na člověka, kterého západní média líčí jako masového vraha, řezníka ze Srebrenice apod. Rajko Doleček často volně cituje generálova slova a společně se oba v knize zamýšlejí nad tím, jak je možné, že lidé věří určitým zprávám a líčením jen proto, že je pronesl nějaký ministr nebo president anebo jen nějaký novinář. V knize jsou vyvráceny obecně šířené lži o bosenské etnicko-náboženské válce z let 1991-1995 a měli by si ji přečíst všichni, kdo nemají o pravdu již natrvalo postaráno z novinových titulků. https://www.cbdb.cz//kniha-31473-hovory-s-generalem-mladicem-hovory-s-generalem-mladicem – ČDBD
Když kamsik jedu, snažim se ziskat informace z ruznych zdroju. O Balkanu moc ruznych zdroju neni. Buď su k dyspozici zdroje havloidnich agentu, keři potvrzuju nadřazenost humanytarnich bomb a chytrych synku z NATO, anebo… nic. O druhe straně je těžke se cosik objektyvniho dozvědět. Takže vysledkem je to, že Srbi su svině. To je jednoznačny vysledek naši statni propagandy. No ja, ale když jedete na Balkan, potřebujete informace všech stran, ať je přehled. Je třeba zebrat vzdělavaci zdroje s sebu. Koran je jasny, bez teho už na Balkan nemožete. Do počitača si date filmy o Srebrenici a do kufra knižku Hovory s generalem Mladičem. To by mohlo stačit. Hovory s generalem napsal synek z Poruby, Rajko Doleček. Dvaadevadesat roku. Ve svem věku neuvěřitelny člověk. Aby zjistil podrobnosti, vyžadal si svoleni soudu v Haagu a s generalem Mladičem stravil par dnu ve vězeni, kde Ratko už sedmym rokem čeka, až na něho cosik najdou. To už je v Haagu taky zvyk. Byvaly mistopředseda Miloševičovy vlady Vojislav Šešelj sam odjel do Haagu v roce 2003. Odmitl obviněni a jako pravnik se chtěl hajit sam. Soud mu přidělil obhajce, multykulturniho agenta. Proto začal v roce 2006 držet hladovku, chtěl se domoci svych požadavku – odvolani přidělenych obhajcu, povoleni navštěv manželky a děcek, uznani jeho poradního týmu, zrušeni limitu 800 slov pro jeho stížnosti, překladani soudnich materialu z angličtiny do srbštiny a podobně. Jeho stav byl važny a doktoři varovali, že mu moc času nezbyva. Soud teda jeho požadavky laskavě uznal. Ani po dalšich 8 let mu nic nemohli přišit, tak ho v roce 2014 pustili ze zdravotnich duvodu, bo měl rakovinu. Asi je tam jakesik nezdrave jidlo, v tym Haagu. Stary Miloševič by vam mohl vypravět, kdyby žil. Mimochodem, v březnu 2016 byl Vojislav Šešelj Mezinarodnim tribunalem v Haagu zcela zproštěny obžaloby. Stravil tak ve vazbě 12 let, obviněny pro vraždy, pronasledovani, nelidske postupy, vyhlazovani na rasovem, naboženskem a etnyckem zakladě… a nakonec nic z teho. Vyšetřovani skončilo, zapomeň. Miloševičovi tež ani po pěti rokach od zatčeni nemohli nic najit, a tak si všeci oddechli, když v roce 2006 umřel. Asi jedl nezdravě. V roce 2016 sdělil Haagsky sud, že se Miloševič nedopustil valečnych zločinu, z kerych byl obžalovany…No ale zpatky ku knižce. Je zajimava. Škoda, že si ju nemožete přečist. Vyšla sice už davno, ja mam loňske – aktualizovane vydani, ale v žadnem knihkupectvi ju nenajdete. To sem nevěděl, že u nas su furt zakazane knižky…Tuž aspoň par myšlenek z knižky. Bo nam Čechum dodneška nejde do hlavy, jak je možne, že se ti synci z Jugošky mezi sebu začali řezat. Vždyť su taci fajni, řikali zme si. Všeci. Chorvati, Srbi, Slovinci, Makedonci… Sam sem jezdil po Jugošce od roku 1991, kdy prvni staty vyhlasily samostatnost, několikrat do roka. Tuž kde to začalo a kery narod to svinstvo zpusobil, řikal sem si? Nešlo to rozkličovat. My v centru Evropy zme řikali, že je to tym, že jižni Slovani maju moc horku krev. General Mladič na to v knižce odpovida jednoduše: „Každy z nas je pacifista, ale enem do okamžiku, než vam zabiju robu, znasilni děcko nebo zabiju rodiče a sestru. “General Mladič přiznava, že se robily svinstva na všech stranach, jak už to ve valce byva. Ale je třeba vidět, kdo všecko začal a kdo za tym stal. Celou knižkou Rajko Dolečka se tak prolina hlavni myšlenka. Kdo může za vraždy, nasili a všechna svinstva, kere se staly na Balkaně po roce 1991? Byli to Srbi? Muslimšti Bosňaci? Chorvati? Slovinci? Černohorci? Ne. Podle knižky Rajko Dolečka to byli Němci. Byla to jejich pomsta za dvě prohrane světove valky. Němec nezapomina… Němec se pomstil hlavnimu narodu, kery mu odolaval celu druhu (i prvni) valku. Proto byl hlavnim akterem ve snaze hodit na Srbsko veškeru vinu. A na druhu stranu všeci, keři byli historicky německymi spojenci – ustašovšti Chorvati, Bosňaci z divize Waffen SS Handschar i albanska divize Waffen SS Skanderberg za druhe světove, byli odměněni… Chorvati, Bosňaci i Albanci. Tak si Rajko odpovida na otazku: „Jak by jinak bylo možne, že ze Srbu, keři byli po staleti symbolem odporu proti muslimskemu naporu a byli pokladani za čestny, statečny a poctivy narod, za vitěze a neochvějne spojence proti agresorum ve dvou světovych valkach, se stali největši mizerove? Dokonce jim v řade zapadnich filmu přisuzuju role těch největšich kriminalniku… A ti, keři do konce valky stali na straně nacistu, tedy Chorvati, bosensko-hercegovšti Muslimi a kosovšti Albanci, se naraz stali pro Zapad nejlepšimi lidmi, spojenci plni idealu demokracie, kere je třeba branit…“Škoda, že si tu knižku nemožete přečist…A když se budete ptat sveho knihkupca nebo knihovnika, a on bude tvrdit, že nejde objednat, nevěřte mu… neni to pravda. – Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Srebrenica
