3.10.2019 Díky Artur Fišer: Kdo zná historii alespoň do té míry, že tuší, že k době temna a nevzdělanosti vedlo přerušení obchodu s papyrem díky islámu, kdy drahý pergamen vyráběný z kůží nemohl nahradit papír, ocení dílo Mohammed a Karel Veliký od Pirenna a jeho soudobou aktualizaci „Mohammed and Charlemagne revisited“ od Emmeta Scotta. Ten nevychází z domněnek jako dřívější historici, ale z archeologických nálezů a dříve nedostupné přesné datace jejich stáří. Dozvíte se tak například, že El Andalus nebyla vůbec vyspělá a první mešitu postavili až po stovkách let…
Během 1920 belgický historik Henri Pirenne dospěl k úžasnému závěru: starověké klasické civilizace, kterou Řím založil po celé Evropě a ve středomořském světě, nebyla zničena barbary, kteří napadli západní provincie v pátém století, byla zničena Araby, jejichž dobytí Středního východu a severní Afriky ukončilo římskou civilizaci v těchto regionech a odřízlo Evropu od dalšího obchodování a kulturního kontaktu s východem. Podle Pirenne, to bylo jen v polovině sedmého století, že charakteristické rysy klasického života zmizely z Evropy, po které kontinent začal rozvíjet své vlastní charakteristické a poněkud primitivní středověké kultury.
Pirenneho závěry, zveřejněné posmrtně v jeho Mohammed et Charlemagne (1937), byly dokonce tehdy velmi kontroverzní, neboť koncem devatenáctého století mnozí historici směřovali k zcela jinému závěru: totiž že Arabové byli ve skutečnosti civilizační silou, která vyzývala světlo klasického učení v Evropě poté, co bylo v pátém století uhašeno Gůdou, Vandaly a Huny. A protože Pirenne šel tak diametrálně proti zrnku tohoto myšlení, přijetí jeho nové práce mělo tendenci být nepřátelské. Článek za novinami publikovanými ve čtyřicátých a padesátých letech se ho snažil vyvrátit. Nejrozhodnější vyvrácení se však objevilo na počátku osmdesátých let. To byl Mohammed, Charlemagne a počátky Evropy, anglických archeologů Richard Hodges a David Whitehouse. Ti, stejně jako pirenští dřívější kritici, tvrdili, že klasická civilizace byla v Evropě již v době arabských dobývání mrtvá a že Arabové dorazili na scénu jako civilizátoři, nikoli jako ničitelé. Hodges a Whitehouse tvrdili, že nejnovější poznatky archeologie plně podporují tento názor a jejich práce byla velmi vlivná. Tak vlivný, že v příštích třech desetiletích pirenne a jeho práce byla postupně odsunuta na vedlejší kolej, takže v posledních letech viděli zveřejnění desítek titulů v anglickém jazyce sám, které nedokáží ani zmínit jeho jméno.
V Mohammed a Charlemagne Revisited historik Emmet Scott recenze důkazy předložené Hodges a Whitehouse, stejně jako novější zjištění archeologie, a přichází k poněkud jinému závěru. Podle něj důkazy ukazují, že klasická civilizace nebyla v Evropě na počátku sedmého století mrtvá, ale ve skutečnosti zažívala něco jako oživení. Počet obyvatel a měst začal poprvé od tohoto druhého století opět růst – tento vývoj se zjevně přičítá z velké části šíření křesťanství. Skutečná centra klasické civilizace na Středním východě navíc v té době zažívala bezprecedentní zlatý věk, kdy města byla větší a prosperující než kdy předtím. Vykopávky ukázaly, že tyto byly zničeny důkladně a úplně arabskými dobytí, s mnoha nikdy znovu obsazena. A právě tehdy, říká Scott, zmizela i evropská klasická kultura, s opuštěním neobrozhodných nížinných vil a farem římského období a ústupem do opevněných osad na vrcholcích kopců; první středověké hrady.
Podle Scotta archeologie prokázala, že Arabové skutečně blokovali Středozemní moře pirátstvím a nájezdy otroků, přesně jak tvrdil Pirenne, a tvrdí, že zmizení papyru z Evropy je toho neomylným důkazem. Ať už klasické učení přežil po této době, říká Scott, byl téměř výhradně úsilí křesťanských mnichů.
Práce Pirenne získala nový význam v post 9 / 11 světě. Scott se na teorii bude jistě vznítit další a možná i vášnivé debaty.
